Chovatelská stanice BERNSKÝCH SALAŠNICKÝCH PSŮ – Top-Berner

Vás vítá na svých webových stránkách a těší se na vaše další návštěvy.

 Toto skvělé plemeno jsme si pořídili v roce 1987, když jsme se přestěhovali z města na můj rodný ranč v Bystřici nad Olší. Vždy jsme chtěli mít více berňáků najednou, aby jim za naší nepřítomnosti nebylo náhodou smutno. Nějak se nám to ale nedařilo a většinou nám zůstali jenom dva.

Naše první fenka ADA Jo-nes odchovala 4 vrhy  a uhynula v osmi letech na zápal plic.

K ní do páru jsme si pořídili z Německa v pořadí druhého berňáka psa Onyxe v. Riemenbeet. Tento skvělý plemeník se dožil taky pouze osmi let a uhynul z neznámých příčin.

Z prvního a zároveň posledního spojení ADY a Onyxe jsme si nechali fenku DOLLY Berner. Bohužel měla dysplazii kyčelního kloubu třetího stupně, proto neměla nikdy štěňata. Dělala nám však velikou radost nejenom svými úspěchy na výstavách. Až do konce jejího života ji postižení kyčelního kloubu nebránilo ve výborném pohybu. Dlouho léčená porucha metabolizmu a následné selhání ledvin nás donutilo ukončit její bolest a trápení s pomocí veterináře v nedožitých deseti létech.

Dalšího neopakovatelného jedince jsme dostali za krytí Onyxem, byla to ADULA z Lukavských luk, náš čtvrtý berňák. Tato skvělá fenka odchovala v sedmi vrzích 38 potomků. Byla ve skvělé kondici a už jsme se těšili jak budeme na výstavách soutěžit ve třídě veteránů. Při společných radostech z posledního vrhu u ní náhle propukla zákeřná nemoc, se kterou se naši dva veterináři za svoji praxi dosud nesetkali. Velmi statečně bojovala, ale silný zánět a nápor léčiv její srdíčko nevydrželo a jednoho sobotního rána tiše dotlouklo. Zase se dostala jen kousek za kritickou hranici osmi let a zůstaly nám po ní třítýdenní sirotci. Roli adoptivního otce přebral náš pátý a povahově nejskvělejší berňák DONAR Martei. Tento pětiletý pes se o štěňata vzorně staral a předával jim první rady do psího života. Trpělivě snáší útoky a nekončící vnucování naší malé KOFIE Top-Berner, kterou jsme byli rozhodnuti si nechat hned po jejím narození. Zatím je z ní velice kousavá a živá potvůrka, povahově připomínající Adulku a tak nám pohled na ní dosud vhání slzy do očí. Život však pádí dál mílovými kroky a proto škoda každého dne, který neprožijeme naplno se svými dobíječi energie a léčiteli duší!

Kdo si pořídí pravého berňáka, jiné plemeno už nikdy nechce.
Byli to, jsou to a budou prostě naši nejlepší psi!

                                                                                                                 ©  Vlasta Topiarzová